Pronásledovaný Bůh

Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?"

Židé mu odpověděli: "Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha." Na to jim Ježíš řekl: "Ve vašem Zákoně je přece psáno: `Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova - a Písmo nemůže být zrušeno - můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: `Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a konečně pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci." Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl.

Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: "Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda." A mnoho jich tam v něho uvěřilo. (Jan 10,31-42)


Princip hříchu je jednoduchý - popření pravdy a rozhodnutí konat proti této poznané pravdě, proti dobru, proti lásce, proti životu. Je to stejný proces, jak popisuje dnešní evangelium: zabít Ježíše, protože jeho hlas je nepohodlný, nesnesitelný. Přijmout Ježíše totiž znamená přehodnotit svůj životní postoj, pohled na sebe i chápání Boha. Znamená to také vymanit se z pohodlnosti "vševědoucnosti", kterou všichni více či méně trpíme.

Nepřijetí Krista sebou nese nutnost popřít fakt, že Ježíš koná skutky, které může konat jenom Bůh. Musí se popřít pravda, aby si člověk mohl dělat skutky, které se zdají výhodné, ale ve skutečnosti ničí jeho vlastní přirozenost.

Je to náš vnitřní boj. Nabídka Boží na jedné straně, nabídka našeho egoismu na straně druhé. Boží vůle, nebo naše svévole.

Ježíš není Bůh výkonu. Nežádá po nás neustálou práci bez oddechu, zříkání se všech radostí života, nechce z nás mít unavené morousy, kteří si nesmí nic užít. Nechce z nás mít "zbožné automaty" na zbožné "kafe". Něco hodím, něco zachrastí a něco vypadne. Takto Bůh s námi nejedná.

Ježíš dává do naší zkažené přirozenosti nový řád. Místo smrti a rozkladu, který by nastal, kdybychom si dělali, co chtěli, Ježíš nabízí řád života, který člověka uzdravuje, přináší radost, pokoj srdce a zdravý růst. Problémem je, že překážkou k rozhodnutí pro tento řád je vnitřní tlak naší vlastní žádostivosti, chamtivosti a touze po majetku a moci.

Můžeme si dopřát i pohodu, odpočinek, zábavu. To všechno v souladu s Božím zákonem, který je v nás vepsán Boží láskou. Pokud tato Boží láska bude na prvním místě a bude cílem našeho života, pak sám Bůh bude naší odměnou. Poznáme podstatu našeho života, jeho smysl i cíl, radost z úplného přijetí a srdce naplněné láskou, která nemá hranic.

Pak uvidíme správný řebříček životních hodnot a budeme moci žít vyváženě. Tady na zemi je tato vyváženost celoživotním zápasem. Nepronásledujme Boha za pravdu, kterou nám dává poznat. Raději ztrácejme naše "já", abychom v přijetí Ježíše mohli najít sami sebe. Toto je nejtěžší půst, který sebou nese největší radost.


Pane Ježíši, Synu živého Boha,

chci tě přijmout do svého srdce,

které samo o sobě není schopno dobra.

Přijď a dej mi srdce nové,

nitro naplněné tvou láskou,

oči dívající se tvým pohledem,

duši, která vládne nad tělem

a ochotu přijmout pravdu života

a zcela se jí dobrovolně přizpůsobit. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments
Pronásledovaný Bůh

Židé brali kameny, aby Ježíše kamenovali. Ježíš jim na to řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?"

Židé mu odpověděli: "Pro dobrý skutek tě nechceme kamenovat, ale pro rouhání: ty jsi jen člověk, a děláš ze sebe Boha." Na to jim Ježíš řekl: "Ve vašem Zákoně je přece psáno: `Já jsem řekl: Jste bohové.' Jestliže nazval bohy ty, kterým se dostalo Božího slova - a Písmo nemůže být zrušeno - můžete vy říkat o tom, kterého Otec posvětil a poslal na svět, že se rouhá, protože jsem řekl: `Jsem Syn Boží'? Nekonám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Jestliže však je konám a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a konečně pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci." Znovu by se ho byli rádi zmocnili, ale on jim unikl.

Zase odešel za Jordán na to místo, kde dříve křtíval Jan, a tam zůstal. Přišlo k němu mnoho lidí. Říkali: "Jan sice neudělal žádné znamení, ale všechno, co Jan řekl o něm, bylo pravda." A mnoho jich tam v něho uvěřilo. (Jan 10,31-42)


Princip hříchu je jednoduchý - popření pravdy a rozhodnutí konat proti této poznané pravdě, proti dobru, proti lásce, proti životu. Je to stejný proces, jak popisuje dnešní evangelium: zabít Ježíše, protože jeho hlas je nepohodlný, nesnesitelný. Přijmout Ježíše totiž znamená přehodnotit svůj životní postoj, pohled na sebe i chápání Boha. Znamená to také vymanit se z pohodlnosti "vševědoucnosti", kterou všichni více či méně trpíme.

Nepřijetí Krista sebou nese nutnost popřít fakt, že Ježíš koná skutky, které může konat jenom Bůh. Musí se popřít pravda, aby si člověk mohl dělat skutky, které se zdají výhodné, ale ve skutečnosti ničí jeho vlastní přirozenost.

Je to náš vnitřní boj. Nabídka Boží na jedné straně, nabídka našeho egoismu na straně druhé. Boží vůle, nebo naše svévole.

Ježíš není Bůh výkonu. Nežádá po nás neustálou práci bez oddechu, zříkání se všech radostí života, nechce z nás mít unavené morousy, kteří si nesmí nic užít. Nechce z nás mít "zbožné automaty" na zbožné "kafe". Něco hodím, něco zachrastí a něco vypadne. Takto Bůh s námi nejedná.

Ježíš dává do naší zkažené přirozenosti nový řád. Místo smrti a rozkladu, který by nastal, kdybychom si dělali, co chtěli, Ježíš nabízí řád života, který člověka uzdravuje, přináší radost, pokoj srdce a zdravý růst. Problémem je, že překážkou k rozhodnutí pro tento řád je vnitřní tlak naší vlastní žádostivosti, chamtivosti a touze po majetku a moci.

Můžeme si dopřát i pohodu, odpočinek, zábavu. To všechno v souladu s Božím zákonem, který je v nás vepsán Boží láskou. Pokud tato Boží láska bude na prvním místě a bude cílem našeho života, pak sám Bůh bude naší odměnou. Poznáme podstatu našeho života, jeho smysl i cíl, radost z úplného přijetí a srdce naplněné láskou, která nemá hranic.

Pak uvidíme správný řebříček životních hodnot a budeme moci žít vyváženě. Tady na zemi je tato vyváženost celoživotním zápasem. Nepronásledujme Boha za pravdu, kterou nám dává poznat. Raději ztrácejme naše "já", abychom v přijetí Ježíše mohli najít sami sebe. Toto je nejtěžší půst, který sebou nese největší radost.


Pane Ježíši, Synu živého Boha,

chci tě přijmout do svého srdce,

které samo o sobě není schopno dobra.

Přijď a dej mi srdce nové,

nitro naplněné tvou láskou,

oči dívající se tvým pohledem,

duši, která vládne nad tělem

a ochotu přijmout pravdu života

a zcela se jí dobrovolně přizpůsobit. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments

Webmisie redemptoristé © 2022

shlédnuto: 198
0
Budeme rádi za Vaše názory, prosím napište komentářx