Bůh nás volá jménem

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo.

Řekli jí: "Ženo, proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."

Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.

Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"

Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: "Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu."

Ježíš jí řekl: "Marie!"

Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: "Rabbuni!" - to znamená "Mistře".

Ježíš jí řekl: "Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.'"

Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: "Viděla jsem Pána!" - a toto že jí řekl. (Jan 20,1.11-18)


Životním příběhem Marie z Magdaly, veřejné hříšnice, se vine nit velké touhy po lásce. Mnoho se jí odpustilo, protože mnoho milovala. Hledala nejdříve naplnění v hříšném životě. Hřích ji však svazoval natolik, že už nebyla sama schopna se z něj vymanit. Jak o ní píše evangelista Marek, Ježíš z ní vyhnal sedm démonů. "Sedm" znamená završený počet, dostatečný na to, aby člověk byl navěky ponořen v zoufalství.

První obrácení Maří Magdalény bylo setkání s Ježíšem, hlásajícím evangelium. To úplně proměnilo její život a dalo smysl její touze nalézt lásku. "Bože, ty jsi můj Bůh, - snažně tě hledám, - má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země." Slova 62. žalmu jakoby nejlépe vystihovala životní hledání této ženy. A když Ježíše nalezla a pak ztratila na kříži, chtěla být co nejblíže alespoň jeho mrtvému tělu. Uplakaná Marie byla ponořena do své bolesti, prázdnoty, neštěstí. Když uviděla odvalený kámen, bála se, že neuvidí ani mrtvé tělo svého Mistra a Pána, kterého vroucně milovala. Tak silně byla fixována na skutečnost smrti, že si nevšimla svého mistra, když k ní promluvil jako Zmrtvýchvstalý. Přes slzy a zármutek nepoznala Ježíše.

Druhým nejsilnějším momentem jejího života bylo "druhé obrácení" - právě toto setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, který ji oslovil jménem novým způsobem - jako ten, který vstal z hrobu, jako ten, který je vítěz nad vládcem smrti a temnoty. Když Ježíš v intimitě něžné lásky věčnosti oslovil Marii jménem, zároveň jí dává nové povolání být apoštolkou, aby svým svědectvím přinášela druhým jistotu o jeho zmrtvýchvstání.

Ovocem našeho vnitřního života s Bohem má být náš apoštolát. Z našeho života mají druzí vnímat, že Bůh je láska, kterou vzkřísí k věčnému životu každého, kdo v něj uvěří.

První zvolání Boží v našem životě byl počátek naší existence. Bůh nás povolal k bytí svým Slovem, odvěčným Logos vyslovil naše jméno v lůně naší matky. Tak jsme začali existovat. V tomto Božím volání je touha obdarovat nás štěstím, které Bůh zakouší. Trojjediný Bůh nás chce uvádět do tajemství své věčné lásky a v našem životě máme toto naše povolání objevit a postupně realizovat.

Děje se to v osobním vztahu s Bohem, v osobní víře v Ježíše Krista, který nám postupně odhaluje neviditelného Boha a jeho působení. U Ježíše můžeme nalézt celou hlubinu Božího tajemství, nevyčerpatelný zdroj Boží lásky, která se ukázala světu na kříži a také ve zmrtvýchvstání.

Ježíš nyní přichází ke každému z nás do prostředí našich životů, které se mohou podobat hrobům, plných beznaděje, smutku, bloudění, zmatku, nesmyslnosti života. Náš život navenek může vypadat "normálně" a dokonce i dobře. Nicméně to může být pouze udržováním hrobu, aby na hřbitově mezilidských vztahů alespoň navenek vypadal dobře.

V setkání s Ježíšem Zmrtvýchvstalým nechme, ať Pán vysloví naše jméno v moci svého zmrtvýchvstání. Právě dnes, právě v tom, co žijeme. Ať v tomto setkání v dechu Kristovy lásky, která přemáhá veškerou smrt - i tu fyzickou - zakusíme znovuzrození k novému způsobu myšlení o nás samých, o našich bližních, o našem světě.


Pane Ježíši, dotkni se mě svým slovem,

obdaruj mě novým životem, smýšlením, vírou,

oddaností tobě, následováním tebe,

ať do konce svého života kráčím cestou,

na konci které bude mé vzkříšení z mrtvých

k věčnému životu. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments
Bůh nás volá jménem

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo.

Řekli jí: "Ženo, proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."

Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.

Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"

Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: "Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu."

Ježíš jí řekl: "Marie!"

Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: "Rabbuni!" - to znamená "Mistře".

Ježíš jí řekl: "Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.'"

Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: "Viděla jsem Pána!" - a toto že jí řekl. (Jan 20,1.11-18)


Životním příběhem Marie z Magdaly, veřejné hříšnice, se vine nit velké touhy po lásce. Mnoho se jí odpustilo, protože mnoho milovala. Hledala nejdříve naplnění v hříšném životě. Hřích ji však svazoval natolik, že už nebyla sama schopna se z něj vymanit. Jak o ní píše evangelista Marek, Ježíš z ní vyhnal sedm démonů. "Sedm" znamená završený počet, dostatečný na to, aby člověk byl navěky ponořen v zoufalství.

První obrácení Maří Magdalény bylo setkání s Ježíšem, hlásajícím evangelium. To úplně proměnilo její život a dalo smysl její touze nalézt lásku. "Bože, ty jsi můj Bůh, - snažně tě hledám, - má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země." Slova 62. žalmu jakoby nejlépe vystihovala životní hledání této ženy. A když Ježíše nalezla a pak ztratila na kříži, chtěla být co nejblíže alespoň jeho mrtvému tělu. Uplakaná Marie byla ponořena do své bolesti, prázdnoty, neštěstí. Když uviděla odvalený kámen, bála se, že neuvidí ani mrtvé tělo svého Mistra a Pána, kterého vroucně milovala. Tak silně byla fixována na skutečnost smrti, že si nevšimla svého mistra, když k ní promluvil jako Zmrtvýchvstalý. Přes slzy a zármutek nepoznala Ježíše.

Druhým nejsilnějším momentem jejího života bylo "druhé obrácení" - právě toto setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, který ji oslovil jménem novým způsobem - jako ten, který vstal z hrobu, jako ten, který je vítěz nad vládcem smrti a temnoty. Když Ježíš v intimitě něžné lásky věčnosti oslovil Marii jménem, zároveň jí dává nové povolání být apoštolkou, aby svým svědectvím přinášela druhým jistotu o jeho zmrtvýchvstání.

Ovocem našeho vnitřního života s Bohem má být náš apoštolát. Z našeho života mají druzí vnímat, že Bůh je láska, kterou vzkřísí k věčnému životu každého, kdo v něj uvěří.

První zvolání Boží v našem životě byl počátek naší existence. Bůh nás povolal k bytí svým Slovem, odvěčným Logos vyslovil naše jméno v lůně naší matky. Tak jsme začali existovat. V tomto Božím volání je touha obdarovat nás štěstím, které Bůh zakouší. Trojjediný Bůh nás chce uvádět do tajemství své věčné lásky a v našem životě máme toto naše povolání objevit a postupně realizovat.

Děje se to v osobním vztahu s Bohem, v osobní víře v Ježíše Krista, který nám postupně odhaluje neviditelného Boha a jeho působení. U Ježíše můžeme nalézt celou hlubinu Božího tajemství, nevyčerpatelný zdroj Boží lásky, která se ukázala světu na kříži a také ve zmrtvýchvstání.

Ježíš nyní přichází ke každému z nás do prostředí našich životů, které se mohou podobat hrobům, plných beznaděje, smutku, bloudění, zmatku, nesmyslnosti života. Náš život navenek může vypadat "normálně" a dokonce i dobře. Nicméně to může být pouze udržováním hrobu, aby na hřbitově mezilidských vztahů alespoň navenek vypadal dobře.

V setkání s Ježíšem Zmrtvýchvstalým nechme, ať Pán vysloví naše jméno v moci svého zmrtvýchvstání. Právě dnes, právě v tom, co žijeme. Ať v tomto setkání v dechu Kristovy lásky, která přemáhá veškerou smrt - i tu fyzickou - zakusíme znovuzrození k novému způsobu myšlení o nás samých, o našich bližních, o našem světě.


Pane Ježíši, dotkni se mě svým slovem,

obdaruj mě novým životem, smýšlením, vírou,

oddaností tobě, následováním tebe,

ať do konce svého života kráčím cestou,

na konci které bude mé vzkříšení z mrtvých

k věčnému životu. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments

Webmisie redemptoristé © 2022

shlédnuto: 74
0
Budeme rádi za Vaše názory, prosím napište komentářx