Ježíš řekl zástupům: "Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení, komu jsou podobní? Jsou jako děti, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.' Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno, a říkáte: `Je blázen.' Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: `Je to žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' A přece moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí." (Lk 7,31-35)

Člověk, který nechce uvěřit, si vždy najde dostatek výmluv, tak jako farizeové a zákoníci v době Ježíšově. Pokud my sami se v něčem nechceme obrátit, zanechat špatné návyky, nepřesvědčí nás ani laskavé slovo, ani hrozba věčného zatracení.

Obrácení  je sice z velké části Boží milostí, ale také jeho pevnou součástí je naše svobodné "ano" Bohu.

Možná se neprohřešujeme ve velkých věcech. Mohou však být maličkosti, ve kterých se nechceme posunout směrem k Boží lásce - ať už je to z egoismu, nebo na základě svých představ o životě.

Zamysleme se nad tím, co si od nás přeje Bůh, co dobrého můžeme konat a nekonáme, od čeho špatného bychom se měli odvrátit. Přestaňme hledat výmluvy, nenechme se odradit strachem, že něco ztratíme. Vykročme za Kristem s ochotným srdcem následovat ho všude, kam nás zavolá.

Pane Ježíši, obdaruj mě, prosím, milostí odvahy zanechat svého egoismu,

obrátit se k tobě i ve věcech, které si držím pro sebe.

Otevři mé srdce pro tebe, ať se otevře také pro bližní. Amen.