Nesouhlas s žehnáním hříšného vztahu, jak je uvedeno v Deklaraci Fiducia Supplicans

Dne 2. ledna 2024 byl vydán dokument Deklarace Fiducia supplicans o pastoračním významu požehnání, ve kterém se objevuje nový pojem požehnání, které za určitých podmínek je možné udělit neregulérnímu vztahu, ve kterém žijí někteří lidé. Chci se jasně distancovat od tohoto dukumentu a od ducha, ve kterém je tento dokument napsán.

Nejdříve se připomíná, co je to liturgické žehnání a co je k němu potřebné

  • k požehnání určitých lidských vztahů prostřednictvím zvláštního liturgického obřadu je nutné, aby to, co je žehnáno, odpovídalo Božím záměrům vepsaným do stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem.

Poté se objevuje myšlenka rozšířit pojem požehnání, jak byl zažitý v církvi

  • Zavádí se pojem "laického" nebo "lidového" požehnání, které v sobě nemusí obsahovat, že to, co je žehnáno, má odpovídat Božím záměrům vepsaným do stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem. V tomto vidím zásadní problém a rozpor.

Pak následuje celá plejáda toho, co se nesmí v daném lidovém nebo pastoračním požehnání vyskytovat. Můžete si je všechny přečíst v samotném dokumentu: https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/deklarace-fiducia-supplicans-o-pastoracnim-vyznamu-pozehnani_286

Nezacházím do podrobností ohledně "rozvoje katolické nauky" a podrobnému popisu, proč je nepřijatelný nový druh požehnání. To si můžete přečíst v oficiálním prohlášení Kardinála Gerharda Ludwiga Müllera k deklaraci Fiducia supplicans: https://katolickenoviny.cz/2023/12/pouze-pozehnani-matky-cirkve-je-pravdou-ktera-nas-osvobodi-poznamka-k-deklaraci-fiducia-supplicans/

Podle dokumentu Fiducia Supplicans platí: jelikož církev nemá moc udělovat své liturgické požehnání, pokud by to nějakým způsobem mohlo poskytnout morální legitimitu svazku, který se za manželství jen vydává, nebo sexuálnímu životu mimo manželství, může však "pastoračně" požehnat těmto svazkům "neliturgicky", pastoračně, aby měli dotyční pocit, že je církev neodsuzuje.

Nové požehnání navrhované v dokumentu:

Pojem "pastoračního požehnání" nebo "lidového požehnání" se v dokumentu definuje jako "pastorační gesto", kterým máme zachytit dotyčné osoby žijící v jakémkoli vztahu, k další evangelizaci.

Vyjádření k dokumentu a k tomu, co se v něm prohlašuje

Každé požehnání, ať ho nazveme jakkoli, i to, které není zachyceno v oficiální liturgii církve, má naplňovat podstatu toho, co představuje. Tedy jakékoli požehnání, ať už se uděluje formou oficiální nebo "laickou" - aby požehnáním zůstalo - nese v sobě svolávání Boží přítomnosti a Božího působení ohledně toho, co žehnáme nebo koho žehnáme. Tedy pokud někdo požádá o požehnání vztahu, má se na mysli svolávání Boží lásky, působení a rozvoje toho, co žehnáme, tedy se dovolává toho všeho pro vztah, který má být požehnán. A to už je v plném rozporu učení církve. Realizací takového požehnání, bez ohledu na "osekání" vnější formy, aby nepřipomínala formu liturigckou, se dotyčný žehnající dopouští "braní jména Božího nadarmo", svolávání Boha k rozvoji toho, co Bůh s člověkem nezamýšlel a co je v Božích očích hříšné. Jasný prohřešek proti Desateru.

Jenom připomínám, že je možné udělovat žehnání tak, jak jsou obsažená v Rituale Romanum a jak je církev vždycky chápala, tj. žehnání, která mohou být udělena lidem, i když žijí v hříchu, ale nikoli „věcem, místům, nebo okolnostem, které jsou v rozporu se zákonem, nebo duchem evangelia“ (FS 10, kde se cituje Rituale Romanum). Například žena, která podstoupila umělý potrat, může dostat požehnání, ale ne na potratové klinice a ne k úspěšné interupci.

Fiducia Supplicans jde tím směrem, že se mohou žehnat i okolnosti, které jsou v rozporu s evangeliem.

Podle Fiducia Supplicans by se prakticky dali "pastoračně žehnat" jakékoli aktivity, které lidé upřímně vidí ze svého pohledu jako "užitečné" a pro ně "prospěšné". Nebudu zacházet do absurdit, které by reálně mohly vzniknout - a oni v reálném životě také vznikají bez ohledu na vydaný dokument.

Představme si homosexuální pár, který přijde upřímně požádat o požehnání jejich vztahu a chtějí to v kostele. Takže na základě tohoto dokumentu se jim musí vysvětlit patoračně a s citem, že co může a nemůže obsahovat požehnání jejich vztahu.

  1. Není to požehnání vašeho sexuálního soužítí, ale jenom vztahu okleštěného od sexuality - jak to dovysvětlovalo vatikánské digasterium
  2. Nesmí to mít žádný dojem liturgického požehnání
  3. Musí to být natolik tajné, aby se nevytvořilo pohoršení
  4. Není to schválením soužití
  5. Musí to trvat velmi krátce
  6. Ještě se musíme poradit, jestli to může být v kostele (to dokument přímo neuvádí)

A když se dotyční zeptají, co se to vlastně žehná, tak nakonec se musí konstatovat, že se nežehná ani jejich vztah (ten je určován také sexuální aktivitou) a není žehnáno ani jejich soužití, ale že aby tak nějak žili dobře a hledali Boží vůli. A nakonec každý osobitně dostane křížek na čelo, aby jim bylo jasné, že se nežehná jejich vztah. Ale oni chtěli požehnat vztah, takže za dotyčným knězem prakticky přišli zbytečně.

Celý dokument se mi zdá velmi nešťastný i když se odvolává na "pastorační evangelizaci" lidí žijích v neregulérních vztazích. Nezapomeňme, že neregulérní vztah v církvi a v učení Ježíše Krista je definován jako vztah objektivně hříšný. Navíc, existuje celá plejáda neregulérních vzahů, např. polyamorie, kdy lidé jsou přesvědčeni, že jim to pomáhá rozvíjet vztahy a svůj lidský život. Také tito lidé upřímně mohou přijít, aby jim bylo možno požehnat, ať si rozumí, ať rozvíjejí svůj sexuání život a navzájem ať se podporují.

Jako redemptoristé doprovázíme lidi nejenom v neregulérních vztazích, ale také v hříšnějších situacích, než jsou tzv. vzahy neregulérní. Mnohem více těmto lidem pomůžeme v pastorační citlivosti tím, že je nasměřujeme k plnohodnotnému přijetí Ježíše ve svátostech, k jasnému rozeznávání dobra od zla, k radostnému otevření se na osvobození skrze Boží milosrdenství a v neposlední řadě také k obrácení srdce - a to i bez rozporuplného, pastoračně osekaného a okleštěného požehnání.

Pokud někdo v církvi požádá osobně o požehnání a vyjádří tím ochotu hledat Boží vůli jako jednotlivec, požehnání obdrží každý. Pokud však někdo požádá o požehnání neregulérní čili hříšné činnosti, takové požehnání církev neudílí - ani liturgicky, ani lidově, ani v pastorační citlivosti. A pokud digasterium, nebo biskup, nebo papež, nebo biskupská konference nebo jednotlivec hlásá něco jiného, bohužel se míjí s učením církve, s učením Ježíše Krista a vytváří zmatek, rozkol, znejištění a nakonec rozmělnění samotného evangelia.

Je smutné, že se "nový druh požehnání" nazývá také "lidové". Právě obyčejní lidé, a to i lidé bez vyznání, mají alespoň vzdálenou duchovní citlivost při rozlišování co požehnání je a co požehnání není. Je smutné, že vedení církve strácí tuto citlivost rozlišování tam, kde by mělo rozvíjet správné chápání Božího milosrdenství a cestu k věčnému životu.

Rozvíjejme tedy v církvi i nadále plnohodnotnou pastorační pomoc všem, kteří trpí jakoukoli formou hříchu, který narušuje vztah s Bohem i vztahy mezi lidmi. Pomáhejme všem, kteří touží po setkání s Bohem. Kolikrát se my sami jakýmkoli hříchem stáváme těmi, kteří žijí "neregulérně" před Bohem a sami často potřebujeme pastorační přístup k zachycení se Božím milosrdenstvím. Ani nám, pokud hřešíme, nepomůže požehnání pro naše hříšné a případně iregulární jednání, ale nepomůže to ani těm, kteří v takovém jednání žijí trvale. Ježíš Kristus nás z těchto hříchů a iregularit přišel zachránit - ne jim žehnat.

P. Josef Michalčík

redemptorista

redaktor portálu webmisie.com

5 3 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments
Nesouhlas s žehnáním hříšného vztahu, jak je uvedeno v Deklaraci Fiducia Supplicans

Dne 2. ledna 2024 byl vydán dokument Deklarace Fiducia supplicans o pastoračním významu požehnání, ve kterém se objevuje nový pojem požehnání, které za určitých podmínek je možné udělit neregulérnímu vztahu, ve kterém žijí někteří lidé. Chci se jasně distancovat od tohoto dukumentu a od ducha, ve kterém je tento dokument napsán.

Nejdříve se připomíná, co je to liturgické žehnání a co je k němu potřebné

  • k požehnání určitých lidských vztahů prostřednictvím zvláštního liturgického obřadu je nutné, aby to, co je žehnáno, odpovídalo Božím záměrům vepsaným do stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem.

Poté se objevuje myšlenka rozšířit pojem požehnání, jak byl zažitý v církvi

  • Zavádí se pojem "laického" nebo "lidového" požehnání, které v sobě nemusí obsahovat, že to, co je žehnáno, má odpovídat Božím záměrům vepsaným do stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem. V tomto vidím zásadní problém a rozpor.

Pak následuje celá plejáda toho, co se nesmí v daném lidovém nebo pastoračním požehnání vyskytovat. Můžete si je všechny přečíst v samotném dokumentu: https://cbk.cirkev.cz/dokumenty/deklarace-fiducia-supplicans-o-pastoracnim-vyznamu-pozehnani_286

Nezacházím do podrobností ohledně "rozvoje katolické nauky" a podrobnému popisu, proč je nepřijatelný nový druh požehnání. To si můžete přečíst v oficiálním prohlášení Kardinála Gerharda Ludwiga Müllera k deklaraci Fiducia supplicans: https://katolickenoviny.cz/2023/12/pouze-pozehnani-matky-cirkve-je-pravdou-ktera-nas-osvobodi-poznamka-k-deklaraci-fiducia-supplicans/

Podle dokumentu Fiducia Supplicans platí: jelikož církev nemá moc udělovat své liturgické požehnání, pokud by to nějakým způsobem mohlo poskytnout morální legitimitu svazku, který se za manželství jen vydává, nebo sexuálnímu životu mimo manželství, může však "pastoračně" požehnat těmto svazkům "neliturgicky", pastoračně, aby měli dotyční pocit, že je církev neodsuzuje.

Nové požehnání navrhované v dokumentu:

Pojem "pastoračního požehnání" nebo "lidového požehnání" se v dokumentu definuje jako "pastorační gesto", kterým máme zachytit dotyčné osoby žijící v jakémkoli vztahu, k další evangelizaci.

Vyjádření k dokumentu a k tomu, co se v něm prohlašuje

Každé požehnání, ať ho nazveme jakkoli, i to, které není zachyceno v oficiální liturgii církve, má naplňovat podstatu toho, co představuje. Tedy jakékoli požehnání, ať už se uděluje formou oficiální nebo "laickou" - aby požehnáním zůstalo - nese v sobě svolávání Boží přítomnosti a Božího působení ohledně toho, co žehnáme nebo koho žehnáme. Tedy pokud někdo požádá o požehnání vztahu, má se na mysli svolávání Boží lásky, působení a rozvoje toho, co žehnáme, tedy se dovolává toho všeho pro vztah, který má být požehnán. A to už je v plném rozporu učení církve. Realizací takového požehnání, bez ohledu na "osekání" vnější formy, aby nepřipomínala formu liturigckou, se dotyčný žehnající dopouští "braní jména Božího nadarmo", svolávání Boha k rozvoji toho, co Bůh s člověkem nezamýšlel a co je v Božích očích hříšné. Jasný prohřešek proti Desateru.

Jenom připomínám, že je možné udělovat žehnání tak, jak jsou obsažená v Rituale Romanum a jak je církev vždycky chápala, tj. žehnání, která mohou být udělena lidem, i když žijí v hříchu, ale nikoli „věcem, místům, nebo okolnostem, které jsou v rozporu se zákonem, nebo duchem evangelia“ (FS 10, kde se cituje Rituale Romanum). Například žena, která podstoupila umělý potrat, může dostat požehnání, ale ne na potratové klinice a ne k úspěšné interupci.

Fiducia Supplicans jde tím směrem, že se mohou žehnat i okolnosti, které jsou v rozporu s evangeliem.

Podle Fiducia Supplicans by se prakticky dali "pastoračně žehnat" jakékoli aktivity, které lidé upřímně vidí ze svého pohledu jako "užitečné" a pro ně "prospěšné". Nebudu zacházet do absurdit, které by reálně mohly vzniknout - a oni v reálném životě také vznikají bez ohledu na vydaný dokument.

Představme si homosexuální pár, který přijde upřímně požádat o požehnání jejich vztahu a chtějí to v kostele. Takže na základě tohoto dokumentu se jim musí vysvětlit patoračně a s citem, že co může a nemůže obsahovat požehnání jejich vztahu.

  1. Není to požehnání vašeho sexuálního soužítí, ale jenom vztahu okleštěného od sexuality - jak to dovysvětlovalo vatikánské digasterium
  2. Nesmí to mít žádný dojem liturgického požehnání
  3. Musí to být natolik tajné, aby se nevytvořilo pohoršení
  4. Není to schválením soužití
  5. Musí to trvat velmi krátce
  6. Ještě se musíme poradit, jestli to může být v kostele (to dokument přímo neuvádí)

A když se dotyční zeptají, co se to vlastně žehná, tak nakonec se musí konstatovat, že se nežehná ani jejich vztah (ten je určován také sexuální aktivitou) a není žehnáno ani jejich soužití, ale že aby tak nějak žili dobře a hledali Boží vůli. A nakonec každý osobitně dostane křížek na čelo, aby jim bylo jasné, že se nežehná jejich vztah. Ale oni chtěli požehnat vztah, takže za dotyčným knězem prakticky přišli zbytečně.

Celý dokument se mi zdá velmi nešťastný i když se odvolává na "pastorační evangelizaci" lidí žijích v neregulérních vztazích. Nezapomeňme, že neregulérní vztah v církvi a v učení Ježíše Krista je definován jako vztah objektivně hříšný. Navíc, existuje celá plejáda neregulérních vzahů, např. polyamorie, kdy lidé jsou přesvědčeni, že jim to pomáhá rozvíjet vztahy a svůj lidský život. Také tito lidé upřímně mohou přijít, aby jim bylo možno požehnat, ať si rozumí, ať rozvíjejí svůj sexuání život a navzájem ať se podporují.

Jako redemptoristé doprovázíme lidi nejenom v neregulérních vztazích, ale také v hříšnějších situacích, než jsou tzv. vzahy neregulérní. Mnohem více těmto lidem pomůžeme v pastorační citlivosti tím, že je nasměřujeme k plnohodnotnému přijetí Ježíše ve svátostech, k jasnému rozeznávání dobra od zla, k radostnému otevření se na osvobození skrze Boží milosrdenství a v neposlední řadě také k obrácení srdce - a to i bez rozporuplného, pastoračně osekaného a okleštěného požehnání.

Pokud někdo v církvi požádá osobně o požehnání a vyjádří tím ochotu hledat Boží vůli jako jednotlivec, požehnání obdrží každý. Pokud však někdo požádá o požehnání neregulérní čili hříšné činnosti, takové požehnání církev neudílí - ani liturgicky, ani lidově, ani v pastorační citlivosti. A pokud digasterium, nebo biskup, nebo papež, nebo biskupská konference nebo jednotlivec hlásá něco jiného, bohužel se míjí s učením církve, s učením Ježíše Krista a vytváří zmatek, rozkol, znejištění a nakonec rozmělnění samotného evangelia.

Je smutné, že se "nový druh požehnání" nazývá také "lidové". Právě obyčejní lidé, a to i lidé bez vyznání, mají alespoň vzdálenou duchovní citlivost při rozlišování co požehnání je a co požehnání není. Je smutné, že vedení církve strácí tuto citlivost rozlišování tam, kde by mělo rozvíjet správné chápání Božího milosrdenství a cestu k věčnému životu.

Rozvíjejme tedy v církvi i nadále plnohodnotnou pastorační pomoc všem, kteří trpí jakoukoli formou hříchu, který narušuje vztah s Bohem i vztahy mezi lidmi. Pomáhejme všem, kteří touží po setkání s Bohem. Kolikrát se my sami jakýmkoli hříchem stáváme těmi, kteří žijí "neregulérně" před Bohem a sami často potřebujeme pastorační přístup k zachycení se Božím milosrdenstvím. Ani nám, pokud hřešíme, nepomůže požehnání pro naše hříšné a případně iregulární jednání, ale nepomůže to ani těm, kteří v takovém jednání žijí trvale. Ježíš Kristus nás z těchto hříchů a iregularit přišel zachránit - ne jim žehnat.

P. Josef Michalčík

redemptorista

redaktor portálu webmisie.com

5 3 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments

Webmisie redemptoristé © 2022

shlédnuto: 127
0
Budeme rádi za Vaše názory, prosím napište komentářx