Prosme nebeského Otce v Ježíšově jménu

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“ (Jan 16,23b-28)


'Kolikrát jsem Boha prosil, aby mě vyslyšel, a on to neudělal.' Tato naše zkušenost s prosebnou modlitbou nás může někdy vést k pochybnostem ohledně Boží lásky k nám. Nicméně, pokud se dobře podíváme na motivy, důvody a cíle naší prosebné modlitby, zachytíme spoustu záležitostí, které v pravé modlitbě nemají co dělat.

V naší modlitbě se může skrývat maskovaný egoismus, touha, aby bylo všechno podle nás a podle našeho vidění dobra. Někdy je to vyprošování si pohodlného života, jindy snaha, aby Bůh byl strážcem naplňování našich záměrů, aniž bychom vážně hledali vůli toho, který nás miluje.

Ale co když opravdu prosíme upřímně o dobrou věc, o zdraví našich blízkých, o vyléčení z těžké nemoci, o ochranu našich drahých a zjišťujeme, že se zdraví zhoršuje, že se náš blízký nevyléčí z těžké nemoci, že naši blízcí zažili traumatizující zážitek?

Odpověď hledejme u samotného Ježíše, který nás učí prosebné modlitbě, kdy nás naučil dívat se na náš život z pozice věčnosti, z pohledu milujícího Otce. Náš život, myšlenky, skutky a láska k bližním má směřovat k naplnění života na věčnosti. Pokud se zaměříme naším pohledem pouze na tento život, pak z našeho pohledu nás Bůh nevyslyší ve všem. Ježíš neříká, abychom o cokoli prosili Otce, že nám to Otec dá. On říká, že o cokoli budeme prosit Otce v jeho jménu, tedy ve jménu Ježíšově, Bůh nám dá.

Kdy prosíme v Ježíšově jménu? Je to tehdy, hledáme-li Boží tvář celým srdcem. Věříme-li, že Bůh je láska uprostřed temnot tohoto světa. Toužíme-li, aby naši drazí vstoupili do prostředí Boží lásky, nechali se uzdravit od hříchů, od špatné životosprávy, od egoistických záměrů, od destrukčních vášní, které ničí duše našich drahých.

V Ježíšově jménu prosíme tehdy, vyprošujeme-li našim drahým přebývání s Ježíšem jako jejich cestou, pravdou a životem. Kdy toužíme, aby naši drazí poznali Boží lásku, ponořili se do ní, uvěřili v ni a nechali se uvést do celé pravdy jejich života. Tehdy oni sami zjistí, že jsou milováni, že je jim nabízen ne pomíjivý život, ale život věčné lásky.

V Ježíšově jménu prosíme tehdy, voláme-li: 'Otče, buď vůle tvá, ne má. Přijď království tvé, ne království mé. Odpusť mi tak, jak moc a úplně odpouštím já.'

Taková modlitba v Ježíšově jménu bude vyslyšena v plné míře, s absolutní jistotou a přinese skutečnou radost do našeho srdce i do srdcí našich drahých.


Pane Ježíši, dej nám svého svatého Ducha,

aby nás naučil modlitbě ve tvém jménu.

Dej, ať prosíme Otce v hluboké jistotě, že nás miluje.

Ať ho prosíme ve jménu tvé lásky, která je

obětavá, laskavá, věrná a věčná.

Děj nám tuto lásku k našemu nebeskému Otci. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments
Prosme nebeského Otce v Ježíšově jménu

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“ (Jan 16,23b-28)


'Kolikrát jsem Boha prosil, aby mě vyslyšel, a on to neudělal.' Tato naše zkušenost s prosebnou modlitbou nás může někdy vést k pochybnostem ohledně Boží lásky k nám. Nicméně, pokud se dobře podíváme na motivy, důvody a cíle naší prosebné modlitby, zachytíme spoustu záležitostí, které v pravé modlitbě nemají co dělat.

V naší modlitbě se může skrývat maskovaný egoismus, touha, aby bylo všechno podle nás a podle našeho vidění dobra. Někdy je to vyprošování si pohodlného života, jindy snaha, aby Bůh byl strážcem naplňování našich záměrů, aniž bychom vážně hledali vůli toho, který nás miluje.

Ale co když opravdu prosíme upřímně o dobrou věc, o zdraví našich blízkých, o vyléčení z těžké nemoci, o ochranu našich drahých a zjišťujeme, že se zdraví zhoršuje, že se náš blízký nevyléčí z těžké nemoci, že naši blízcí zažili traumatizující zážitek?

Odpověď hledejme u samotného Ježíše, který nás učí prosebné modlitbě, kdy nás naučil dívat se na náš život z pozice věčnosti, z pohledu milujícího Otce. Náš život, myšlenky, skutky a láska k bližním má směřovat k naplnění života na věčnosti. Pokud se zaměříme naším pohledem pouze na tento život, pak z našeho pohledu nás Bůh nevyslyší ve všem. Ježíš neříká, abychom o cokoli prosili Otce, že nám to Otec dá. On říká, že o cokoli budeme prosit Otce v jeho jménu, tedy ve jménu Ježíšově, Bůh nám dá.

Kdy prosíme v Ježíšově jménu? Je to tehdy, hledáme-li Boží tvář celým srdcem. Věříme-li, že Bůh je láska uprostřed temnot tohoto světa. Toužíme-li, aby naši drazí vstoupili do prostředí Boží lásky, nechali se uzdravit od hříchů, od špatné životosprávy, od egoistických záměrů, od destrukčních vášní, které ničí duše našich drahých.

V Ježíšově jménu prosíme tehdy, vyprošujeme-li našim drahým přebývání s Ježíšem jako jejich cestou, pravdou a životem. Kdy toužíme, aby naši drazí poznali Boží lásku, ponořili se do ní, uvěřili v ni a nechali se uvést do celé pravdy jejich života. Tehdy oni sami zjistí, že jsou milováni, že je jim nabízen ne pomíjivý život, ale život věčné lásky.

V Ježíšově jménu prosíme tehdy, voláme-li: 'Otče, buď vůle tvá, ne má. Přijď království tvé, ne království mé. Odpusť mi tak, jak moc a úplně odpouštím já.'

Taková modlitba v Ježíšově jménu bude vyslyšena v plné míře, s absolutní jistotou a přinese skutečnou radost do našeho srdce i do srdcí našich drahých.


Pane Ježíši, dej nám svého svatého Ducha,

aby nás naučil modlitbě ve tvém jménu.

Dej, ať prosíme Otce v hluboké jistotě, že nás miluje.

Ať ho prosíme ve jménu tvé lásky, která je

obětavá, laskavá, věrná a věčná.

Děj nám tuto lásku k našemu nebeskému Otci. Amen.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments

Webmisie redemptoristé © 2022

shlédnuto: 28
0
Budeme rádi za Vaše názory, prosím napište komentářx