Advent – Bůh čeká na náš příchod

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Mt 11,28-30)


Bůh vždycky dělá první krok. Přichází k nám v tajemství naší přirozenosti. Poznáním svého nitra, prohlubováním základní lidskosti, vnímáním toho, co člověka povznáší a odmítáním toho, co ho degraduje, můžeme lépe zachytit Kristovu pravdu o nás samých.

Můžeme sice zkoušet najít si cesty vlastního štěstí, vždy však skončíme ve slepé uličce. Pokud půjdeme cestou širokých loktů, prosazováním sebe, nedojdeme pokoje.

Nejde o to nechat se druhými válcovat a nikdy se neozvat na obhajobu pravdy. Spíše máme ve světle Božího Ducha rozeznat, kdy je potřeba vzít kříž a obětovat se za člověka, který nás trápí. Rozeznat, kdy ten druhý už nereaguje na lásku, na dobro, případně ho naše snaha o dialog ještě více utvrzuje ve zlém jednání.

Zvláště tehdy zachyťme to jemné volání našeho Pána: "Pojď ke mně, přines mi svou tíhu. Hoď na mě své starosti, bezmoc, bolest ze zranění, kterým se sám zavaluješ, nebo kterým tě zavaluje tvůj bližní. Přijď ke mně se svou slabostí, hříšností a spočiň na mém probodeném Srdci. Čím větší běsnění proti tobě nebo v tobě, tím hlubší pokoj ode mne obdržíš. Čím pravdivější pohled budeš mít na sebe a na mě, tím větší radost  se v tobě objeví díky vnitřní svobodě, kterou budeš zahrnut. Vždyť ve mně nalezneš odpuštění svých hříchů, uzdravení z nepokoje srdce. Pojď ke mně!"


Přistupme k Ježíši, který právě teď na nás čeká a chvilku v tichu, beze slov, zůstaňme v jeho blízkosti se všemi tužbami svého srdce.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments
Advent – Bůh čeká na náš příchod

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Mt 11,28-30)


Bůh vždycky dělá první krok. Přichází k nám v tajemství naší přirozenosti. Poznáním svého nitra, prohlubováním základní lidskosti, vnímáním toho, co člověka povznáší a odmítáním toho, co ho degraduje, můžeme lépe zachytit Kristovu pravdu o nás samých.

Můžeme sice zkoušet najít si cesty vlastního štěstí, vždy však skončíme ve slepé uličce. Pokud půjdeme cestou širokých loktů, prosazováním sebe, nedojdeme pokoje.

Nejde o to nechat se druhými válcovat a nikdy se neozvat na obhajobu pravdy. Spíše máme ve světle Božího Ducha rozeznat, kdy je potřeba vzít kříž a obětovat se za člověka, který nás trápí. Rozeznat, kdy ten druhý už nereaguje na lásku, na dobro, případně ho naše snaha o dialog ještě více utvrzuje ve zlém jednání.

Zvláště tehdy zachyťme to jemné volání našeho Pána: "Pojď ke mně, přines mi svou tíhu. Hoď na mě své starosti, bezmoc, bolest ze zranění, kterým se sám zavaluješ, nebo kterým tě zavaluje tvůj bližní. Přijď ke mně se svou slabostí, hříšností a spočiň na mém probodeném Srdci. Čím větší běsnění proti tobě nebo v tobě, tím hlubší pokoj ode mne obdržíš. Čím pravdivější pohled budeš mít na sebe a na mě, tím větší radost  se v tobě objeví díky vnitřní svobodě, kterou budeš zahrnut. Vždyť ve mně nalezneš odpuštění svých hříchů, uzdravení z nepokoje srdce. Pojď ke mně!"


Přistupme k Ježíši, který právě teď na nás čeká a chvilku v tichu, beze slov, zůstaňme v jeho blízkosti se všemi tužbami svého srdce.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Zobrazit všechny komentáře
View all comments

Webmisie redemptoristé © 2022

shlédnuto: 87
0
Budeme rádi za Vaše názory, prosím napište komentářx